Style 1 Style 2 No Style

Turecko 2002

5.7. 4.75 hodiny čekačka na Chodově - pak na 2 stopy do Budapešti.

6.7. První stop po okruhu M0 3km, pak 2km pěšky, pak 2km stop!!! Za celý den 7km!!! :-(((

01 Na
okruhu M0

01 Na okruhu M0

7.7. Budapešť - Nagylak, pak taxi Arad.

8.7. Vlak Arad - Bukurešť Nord + Bukurešť Progresu - Giurgiu, pak brutální pochod přes most do Ruse, večer sedáme na vlak Ruse - Dimitrovgrad.

9.9. Dimitrovgrad - Svilengrad + několik busů do Istanbulu (+ prohlídka Edirne), ubytovali jsme se v I. ve stejném hotýlku jako vloni - cena o něco vyšší ale stejně pouze 1.5 euro na noc. Konečně sprcha!

02 Edirne

02 Edirne

10.9. Dlouho spíme a chodíme po Istanbulu. Na konci Maďarska jsme potkali dva kluky, co jedou do Gruzie, tak jsme od tý doby s nima. Oni zítra odjíždí z I., my tu zůstaneme do pondělí, kdy nám jede loď do Trabzonu.

11.7. Včera večer jsme byli ještě na čaji a vodní dýmce a hráli jsme u toho karty a dneska jsme zjišťovali nějaký info a byli jsme v Topkapi Serailu - je to tam na ISIC celý zadarmo kromě harému, tak jsem tam nešel. Jinak do Trabzonu asi lodí nepojedeme, protože jsou už vyprodány levné lístky. Takže nejspíš už zítra či pozítří busem. Jsem dneska úplně uchozenej, už se těším na sprchu a na dobře vychlazeného efese!

12.7. Jsme si v Istanbulu stihli ještě prohlédnout kostel v Choře, což jsem plánoval a splnil si tak v zásadě cíl.

13.7. Už jsme v Trabzonu. Cesta busem byla celkem náročná - už mam o dost méně vystupující kotníky! :-) Ted jsme se ubytovali v nějaké katolické charitativní ubytovně, kde je to za to, co jim dáš, tak se snad nenaštvou, až jim dáme málo! :-) Je to tam ale děsně čistý, tak už Ája sundal prostěradlo, aby jim ho neumazal. Dokonce jsme se už osprchovali teplou vodou. Zítra chceme jet na manastyr v Sumele a pozítří asi dal na východ až k arménské hranici. Nějaké spory už neřešíme, srovnalo se to. Pořád mě trochu bolí v krku, ale už si zvykám. Jinak žádné problémy nejsou.

14.7. Jsme se byli podívat na Sumela Manastyr zbudovaný v několikasetmetrovém skalním masívu. Zvenku velmi impozantní, uvnitř už docela poničené, ale stálo to za to. Byl tam menší výstup, trochu mě bolely kotníky, ale jde to. Také jsme si zlehka prohlédli Trabzon a ruský bazar. Chtěli jsme se vykoupat v Černém moři, ale není tu vůbec žádná pláž a navíc nám to nějaký tádžický student islámu nedoporučil, protože prý jsme v islámském státě (zase jsme si ale pokecali rusky) - poturčenec horší Turka no ... Také jsem si slušně s dvěma Němci zahrál skat - trochu jsem si to osvěžil, už jsem to jednou hrál, je to podobné jako mariáš. Večer dorazili Ondra s Tomášem, co jsme s nima byli v Istanbulu a zkusí se nějak levně zmocnit gruzinských víz (regulérní cena 75, či možná dokonce 80 euro). Také tu v Trabzonu měla být spousta ruských prostitutek, ale žádné jsme neviděli ani nehledali. :-)

15.7. Měli jsme naplánovaný zbytek Trabzonu, stalo by tu za podívání jedna mešita a jeden kostel, který byl Atatürkem tradičně změněn na muzeum, ale od rána strašně pršelo, takže to zřejmě nestihneme. V charitním křesťanském hotelu jsme nechali donaci 3 euro za noc a osobu a pohled Prahy, kterými jsme se pro tento účel vybavili. Snad nebyli nespokojeni! :-) Večer jsme dojeli do Erzurumu - mimochodem moc pěkná cesta. Taky jsme si v buse se stewardem pokecali rusky, pohoda. Zakempovali jsme to z úsporných důvodu u autobusáku na zemi u smeťáku. Z E. budeme dále mířit na severovýchod až k arménské hranici do Karsu, kde je nějaké opuštěné, původně arménské město (Ani) se spoustou kostelů a tak, mělo by to byt moc zajímavé. Ještě jsem zm zapomněl zmínit, ze už jsme vyzkoušeli cestovní scrabble, funguje dobře.

03 
Seven summits

03 Seven summits

16.7. Erzurum - pěkné město, kde je všechno hezky po kupě. Začínáme stopovat a na tři stopy jsme přes Tortum dojeli do Ösk Vank, což je malá vesnice v horách, kde je prastarý gruzínský chrám a klášter. Perfektní. Všechny tři stopy nám zařídil někdo jiný! V noci pršelo, tak jsme od bürgermeistera dostali zadarmo klíče od místnosti, kde jsme se mohli vyspat.

04 Osk 
Vank

04 Osk Vank

17.7. Ještě prohlížíme klášter a pak vyrážíme dolů z hor. Koupeme se v luxusnim vodopádu. Na tři stopy (průměr tři auta na stopa) se dostáváme do Yusufeli - malá vesnice pod Kackarem dále na sever. Večer už jen dáváme pivko a musíme tedy vypustit internet. :-)

05 The 
Ultimate Freestyle

05 The Ultimate Freestyle

06 
Tortum Gole

06 Tortum Gole

18.7. Ráno kus stopem a kus pěšky (7+7 km) navštěvujeme další pamětihodnost Dört Kelesi - Čtyři kostely, abychom měli srovnání s Ösk Vankem. Zase trochu "klimbíme". Kostel je fajn. Zpátky do Yusufeli stopem a pak dál na východ na Kars. Až do Karsu jsme nedojeli, skončili jsme asi 50 km před ním. Cesta byla naprosto fantastická - krajina jak v Arizoně (tvrdí Ája). Procvičil i fráninu a holandštinu. A byli jsme pozvání na kebap. Nocleh u pastevců v jurtě - Ája tvrdí, ze mu byla celkem zima. Držíme průměr tři auta na stopa. Jeden chlapík si řekl o prachy, ale nutno říct, ze nic nedostal.

07 
Dort Kilesi

07 Dort Kilesi

08 On the 
Road ... to Kars

08 On the Road ... to Kars

09 Jurta

09 Jurta

19.7. Ráno jsme dojeli do Karsu a pak za nekřesťanské peníze taxíkem do starobylého města Ani, kde zůstalo zachováno několik kostelů, mešit a část hradeb. Za ty peníze to asi stálo. Město samo leží přímo u arménských hranic na ideálním mistě - skalnatém ostrohu nad řekou a svého času prý konkurovalo Konstantinopoli. Z Karsu jsme se ještě ten den neuvěřitelným způsobem dostali do Dogubayazitu, ca 220 km. Začali jsme přitom stopoval v 5 a v 8 už je naprostá tma. Byl trochu problém s naším vízem, protože je nečitelné datum, ale s vojákama jsme nakonec dali čaj a zastavili nám auto, co nás dovezlo do D. D. je přímo pod biblickou horou Ararat - přes 5000 m. Nahoru se dá, ale za těžký prachy. Sehnali jsme solidní levný hotel Tahran a brzo to zabalili - já jsem byl dost grogy.

20.7. Prohlídka Ishak Paša Sarayi, dále pevnosti a mešity, vše ca 5 km od města.. Taky jsme trochu zatančili s Kurdama. Navečer jsme trochu odpočívali. A teď ta kurdská svatba, na kterou jsme byli pozváni?

21.7. Tak dneska razíme z Dogubeyzitu. Svatba včera se nekonala, neboť nám nás pozývatel zdrhnul. Zato se u mě koná průjem - dal jsme si včera zmrzlinu, tak jsme taky měli nějaký zajímavý sýr, ke snídani vejce, večer ještě meloun a žádný ČESNEK - to byla asi chyba. Stopem jsme dojeli do Vanu krajina opět mimořádně zajímavá, především hory Tenderek, jež jsou vulkanického původu. Večer jsme byli na čaji a pivku s místními kurdskými mladíky, a i na muzice.

10 
Pod Araratem

10 Pod Araratem

22.7. Koupili jsme si vestičky a Ája saz kurdskou balalajku. Pak prohlídka Vanu pevnosti Van Kale. Břeh jezera je velmi bahnitý, koupání se bohužel nekonalo. Večer jsme dali dva efesy.

11 Ve 
Vanu

11 Ve Vanu

23.7. Ráno to balíme v hotelu ve Vanu a jdeme na stopa. Cestou si Ája všiml, ze zapomněl v hotelu foťák, tak se pro něj vrací. Stop je celkem v pohodě, ještě se cestou do Vanu stihneme vykoupat a vyprat v silně alkalickém jezeře Van (mam z něj solidní melír). Z Tatvanu nás chlapík vzal autem (zajel si) až na hranu kráteru Nemrut Dag - do sedla. My jsme si ještě nalehko vyšlápli na jeden z vrcholu - ca 2900m a pak zakempovali uvnitř kráteru (průměr ca 6 km). Po pokecu s jedním pastevcem.

12 
Nemrut Dag

12 Nemrut Dag

24.7. Ráno prší, potkáváme nějaké Čechy, koupeme se v kráterovém jezeře a procházíme vnitřek kráteru. U kempingu nás vydatně hostí turečtí piknikáři a nakonec jedeme dolů s triem mladých Francouzů. Večer jsme ještě kus dostopovali směrem na Diyarbakir - hlavní město Kurdů.

13 
Piknik

13 Piknik

25.7. Bez problémů dojíždíme do Diyarbakiru. V hotelu zjišťuju, ze mi chybí 70 mil lir (ca 50 euro) - buď byly v pase, který jsem dával personálu na opsání dat nebo jsem je někde vytrousil. Shit, co se dá dělat. Prohlídka Diyarbakiru, hradby a tak. Baštíme meloun a na internet kašleme. Trochu mě štvou ty prachy, navíc mam rozpraskaný rty - dost bolí a Ája má zácpu - prostě drsný, ale spravedlivý Diyarbakir ...

14 
Diyarbakir

14 Diyarbakir

26.7. Stop v D. je pěkně na houby - z města jsme se sice jakž takž na dvakrát dostali, ale pak stojíme asi 1/2 - 1 hodinu (!) než nás na těch 160km do Sanliurfy vzal náklaďák, který jede max. 50km/h. A ještě dva čaje po cestě, takže to trvá přes 5 hodin. V Urfě jsme v 16.30. Ubytovali jsme se v hotelu, hodili sprchu prošli město a Kale - pevnost, dali kebap, potkali dva Čechy, a teď sedíme ve e-café. Ája má stale zácpu, moje rty se lepší.

27.7. Ája má úpal, asi z toho, ze nenosil čepici. Celý den leží v posteli. Já mám alespoň odpočinek a prohlížím si Urfu - bazar a seldžuckou Ulu Camii, hlavně.

28.7. Ráno je Ájovi lépe, razíme na stop směr Adiyaman a Nemrut Dag. Stop nic moc, ale dorazili jsme do Eski Kahta, kde jsme si prohlédli pevnost Yeni Kale. Je brutální vedro - proběhli asi dvě koupačky a pak solidní výstup na správnou cestu. Pak už stopem až na vrchol Nemrut Dag, kde jsou prastaré sochy nějakých králů. Za ty prachy to teda nestálo a navíc jsou tam davy turistů. Zpátky jedeme stejným stopem, co nahoru. Už je večer (jezdí se tam na západ slunce). Vyhodit jsme se nechali v Adiyamanu a neklidně spíme (vítr a vedro) za městem.

29.7. Ráno stopem až do Malatye, kde jsme asi ve 3. Kupujeme lístky na vlak do Kayseri (474 km za 70 Kč). Vlak má sekeru a navíc je BRUTÁLNĚ narvanej, Rumunsko hadr. Trochu se to vyprázdnilo, tak pospávám v uličce na károšce - nakonec jsem se vyspal solidně, asi nejlíp za poslední 3 noci.

30.7. Ráno Kayseri a hotel - spíme pak asi do 14. Já začínám mít střevní obtíže. Prohlídka Kayseri - Kale, Ulu Camii, seldžucké hrobky a bazar. Koupili jsme nějaké brašny na rameno, vyráběné z koberců Kayseri je kobercové centrum. Večer internet. Perličky: např. moje vlasy 17 dni neviděly šampon, ale nějak to zatím nevadí, občas je i někdo pochválí! :-) Zašíval jsem (leukoplastí) už: tričko, trenky, košili. A kalhoty jsou na spadnutí. Taky už jsem z toho sightseeingování trochu unaven, už toho bylo moc, chce to změnu. Nakonec ten vlak taková změna byla. Autostop po Turecku: doposud 1800 km. Jsou tady v Kayseri hezký ženský, což v Turecku zas tak obvyklý není - zatím vede či vedl Kars.

31.7. Přišla bída na kozáka. Tak to přišlo na mě. Poctivě chodím již v noci a pak i přes den. Mockrát. Ája dodělává prohlídku Kayseri. Informuje se na nádraží, kolik stojí vlak Istanbul Bukurešť. Je nicméně jasné, že dnes z Kayseri nikam nepojedeme. Je mi zle a jsem z toho dost zesláblý. Začínám do sebe rvát Endiaron a je jasné, o čem jsou naše debaty. Zajímalo by mě, z čeho to je.

1.8. Cestu do Göreme jsem přežil. Tam se ubytováváme v hotýlku, kde naším pokojem je vytesaná jeskyně fantastická teplota 16 °C! Ája jde explorovat krásy Kapadokye, já odpočívám v pokoji. Škoda, že mě to nechytlo tady, mají tu evropské záchody. Stále ještě mi není dvakrát do dřepu, ale lepší se to. Večer jdu alespoň na internet. Ája si stihl prohlédnout Love Valley s falickými symboly. Celá Kapadokye vypadá trochu jako Melnické pyramidy (BG) ve velkém zvětráváním se ze sopečného tufu utvořily zajímavé skalní útvary, do nichž ještě obyvatelé vytesávali a vytesávají spoustu jeskyň, podzemní města apod.

2.8. Já jsem stále ještě docela dead fish, Ája si ale prohlíží do skal vytesané kostely v Göreme, k nimž se dostal oklikou přes jakési skály, aby nemusel platit vstup. Když se vrací, balíme to a jdeme na bus do Nevsehiru a pak Derinkuyu podzemní město. Prý se tam vejde 10.000 lidí, to co jsme viděli, by je nepojmulo, ale otevřená je jen část. Ája je trochu zklamán, Mines of Moria to opravdu nejsou. Z Nevsehiru frčíme do Antalye a nakonec až do Kemeru. Konyu jsme se rozhodli kvůli mému stavu vynechat, opravdu se těším, až si pořádně odpočinu.

3.8. V Kemeru nás na otogaru vyzvedává můj kámoš delegát Tony. Odpoledne vyrážíme na "vyjížďku" do hor v okolí Kemeru, řídí Tomáš, delegát by Čedok. Ája to nazval "Kemer off-road." Opravdu to bylo celkem zajímavé. Pak ještě koupačka v moři (páni delegáti se prý jinak vůbec koupat nechodí). Večer grilovačka pro mě velmi dietní.

4.8. Flákací den. Ája si ho zpestřuje vyjížďkou na erárním kole, využíváme i potápěčskou výstroj, která je k dispozici pro klienty CK.

5.8. Dlaší flákací den. Áju už to nebaví, tak se domlouváme, že pojede již dnes večer do Istanbulu, aby si ho ještě prohlédl, případně se sešel se svojí sestrou, která je na cestě domů z Íránu. Mě už Istanbul neláká, pojedu o den později. Takže večer Ája odjíždí a já a kluci grilujeme.

6.8. Poslední flákací den. Stav mých útrob není po včerejším grilu ideální, na cestu do Istanbulu dostávám od Tonyho do úst Immodium a do ruky Reasec prý brutální stavič.

7.8. Do I. jsem dojel v pohodě, Immodium tvrdí muziku. Sraz s Ájou dle plánu, škoda jen, že mají již koupeny lístky na vlak do Bukurešti, bus jede sice v méně vhodnou dobu, ale je výrazně levnější (33 místo 40 milionů). S Ájou ještě maličko prohlížíme I., pak se dělíme, on jde ještě kamsi na Taksim, já se jen tak poflakuju. Sraz u Ayi Sofii je v 20.00, nicméně já tam jsem již po páté a potkávám Báru a její partu. Nějaký nákup, internet a pak se čeká na Áju, který má ca 1/2h sekeru, což Báru dost zneklidnilo. Sultan Ahmed light show není nic moc, pak už to valíme na nádr.

8.8. Ve vlaku je moje spolužačka z IES Dita a ještě jedny Češi a taky dost místa, takže až do Edirne spokojeně spíme. V Turecku jsme 31 dní 9.7. 8.8., navíc naše razítka jsou dost neznatelná, ale celník je v pohodě. V Bulharsku vlak nabírá fatální zpoždění. Hrajeme karty, kecáme, vaříme. V Bukurešti jsme žádný večerní přípoj nestihli zpoždění ca 6 hodin.

9.8. Pospáváme s ostatními Čechy na nádru. Ráno. Co dál? Češi s Interrailem odjíždějí, Bára s partou zůstává na den v Bukurešti, my jedeme acceleratem do Timisoary, pak navazuje do Aradu. Budeme tam večer. Ve vlaku střídavě spíme a jíme. Já jsem si v B. dal první pivo po x dnech, dobral jsem Endiaron a je to celkem dobré. Ve vlaku je pohoda, jel bych klidně někam dál (třeba Srbsko), ani se mi moc nechce domů. Někdy příště. Nakonec přestupujeme v Devě (nebo to bylo jinde?) na personal, budeme takhle v Aradu dřív a nemusíme přes Temešvár. Ve vlaku pohodář Slovák s dvěma malými chlapci. Arad je drsnej opruzové, lepidláci (rozuměj do pytlíku vymačkáš lepidlo či co a to pak fetuješ ), somráci. Dáváme pivko, nakupujeme Palinku de Bihor a sedáme do smradlavého busu do Budapešti.

10.8. Autobus má trochu zpoždění, ale ráno jsme v Budapešti. Za poslední forinty, které stačí jen na 80 km jedeme 100 km do Komárna. Pak jsme za celý den dostopovali do Bratislavy (100 km), kde stojíme 4 h na výpadovce a nakonec jdeme na vlak. Jedeme do Břeclavi, kde dáváme pivko a pokec v hospě s lidma, co jedou z Rumunska.

15 
Breclav

15 Breclav

11.8. Nastupujeme do dalšího vlaku, v němž se nachází i Bára a její parta. V 5.55 jsme v Praze na hlavním nádraží a výprava je u konce.