Style 1 Style 2 No Style

Maroko 2003

Moroccan experience

Ája

18.7. Pátek Cesta busem s ostatními rekreanty na Costa Brava

19.7. Sobota Ležíme na pláži, ochutnávame místní olivy a víno

20.7. Neděle V Barceloně na nádraží zjišťujem, že všechny přímé vlaky na jih jsou plné na týden dopředu. Volíme tedy nepřímé spojení - nejbližší je za dva dny. Ještě že máme den navíc v Eurodominu - holt jsme si ty rezervačky měli udělat v Praze (kdo ví jestli by to šlo). Odpoledne prohlížíme město. Korzujem po nejznámější Barcelonské ulici La Rambla - okukujem pouliční život: pouliční prodejce, pouliční umělce a pouliční děvčata. Večer se vracíme na Costa Bravu.

21.7. Pondělí Celý den trávíme na nuda pláži. Koupačka, sluněni (spálení), četba průvodce, hraní scrabblu, kytárka a vínečko. Večer zakončujem filozofickou debatou.

22.7. Úterý Prohlídka Sagrada Familia. Luxusní vlak do Madridu (9 Days a Road to perdition v ceně, bohužel pro mě španělský, Ctirad zvládá..) Další vlak do Algecirasu.

23.7. Středa Probouzíme se ve vlaku, který má asi 2h zpoždění, takže v Algecirasu jsme v 1130. Ctirad ještě telefonuje kamaradce, že v Malaze se za ní asi nestavíme. Po 13h odjíždíme trajektem směr Tangier. Cesta sice trvá 3h, ale máme zase 2h posunu času k dobru (jsou tu na GMT), takže je to pohoda (zpátky to bude horší..:). V přístavu se k nám nalepil nějaký otrapa, tak jsme ho po chvíli odehnali s tím, že si cestu najdeme sami.. samozřejmě že jsme ho za chvíli potkali znovu na náměstí... tak jsem ho odháněl po druhý a hned říkal, že jsem rasista.. V průvodci píšou,že to je jejich častý trik :-) Hotel jsme nakonec našli pěkný - s výhledem na moře a Španělsko! Otrapů je tu samozřejmě dost a skoro každý tu nabízí hašiš ('you want flower power, my friend?' 'fly to the sky?' 'something special?'). Naštěstí jsme celkem poučení z Turecka a v průvodci je taky hodně rad a varování... Večer jsme šli do Ville nouvelle a dali si pravý nefalšovaný marocký pivo. Podle průvodce mělo být za Dh10 a točený, nakonec bylo lahvový (obsah ubohých 0,24l) a za Dh15 (asi 45Kc). Ale zase jsme seděli v kavárně kam chodili Paul Bowles, William Burroughs, beatníci a tak..

Ctirad

24.7. Čtvrtek Ráno se budíme velmi pozdě, pak snídaně, pak zbytek prohlídky Tangeru, nejlepší bylo Americké muzeum. Transfer do Tetouanu, kde nás hnedka odchytnul nějakej Ahmed, zatáhnul nás do hotelu, kde beztoho dostal provizi, pak nás vláčel po městě, pak nás pozval na čaj a nakonec se friendship vypařil a chtěl za to všechno prachy. Nakonec jsme z toho se ctí vyvázli, ale hořký pocit zůstal. No nic, trocha slivovice na dobrou noc to spraví.

25.7. Pátek Ráno doděláváme prohlídku Tetuanu, což je velmi pěkné město se starobylou medinou a křivolakými uličkami. Nafařili jsme se k italské výpravě a zadara si prohlédli muzeum umění. Museum maroccaine má bohužel siestu. Ensemble artisanal, která následovala, byla trefa do černého. Mohli jsme sledovat tradiční umělce či řemeslníky při práci, fotit, nikde žádnej opruz, nikde žádnej turista. Pak už jdeme do hotelu zpátky pro věci a na bus do Chefchouenu. Cosi se v Tetouanu dělo, snad přijel král nebo tam slavili nějaký svátek, protože všude policajti a občas projela nějaká kolona. Čím dál lépe - Chefcheuen je ještě hezčí než Tatouan. Co je malé to je pěkně. Město proslulé modrou barvou některých domů, útočiště muslimu a židů (stejně jako Tetouan) po Rekonquiste. Problém je ale s ubytováním, zřejmě zaslouženě jsou skoro všechny hotely plné, takže nakonec se ubytujeme v místnosti pro tři a pochopitelně i za tři platíme. No jo. Pak následuje oběd, sprcha, mě se nějak převaluje v žaludku ranní zelenina, takže relax. Večer drobná pocházka městem k prameni, který je fatalní, ze země teče řeka. Měníme peníze, korzujeme medinou a pak I-net. Z okna sledujeme jakési procesí, že by svatba???

Ája

26.7. Sobota Opět se nebudíme nijak brzy. Já jsem včera večer celkem dlouho hrál na kytaru s amíkem z floridy, nějakou holanďankou z Amstru a ještě s nějakými Francouzi. Ctirad rozdrtil druhýho floriďana v šachách a šel spát. Holanďanka říkala, že prý jsou tu dva Češi, že spí zrovna nahoře na terase a že se zítra chystají na trek. Tak jsem jim napsal vzkaz, ať se staví předtím než odejdou. Ale zpátky k tomuto ránu - je takové velmi pomalé. Snídame, dohadujem se s majitelem, že raději než dvoulůžák si na další noc zaplatíme za místo na střešní terase, balíme a tak. Dáváme 2 partičky šachů. V obou se mi daří rozehrát úvod a střední část hry, ale Ctirad má velmi dobré koncovky. Druhá partie už byla skoro remíza (král proti králi a pěšci), tak doufám, že ho příště porazim :-) Ve 3 se objevují češi, resp. ukazuje se že jen jeden (Tomáš) - ten druhý je Francouz (Fabrice) a je to středoškolský učitel matiky. Tomáš je z FSV, konkrétně z IPS, takže si s Ctiradem mají o čem povídat. Velmi zajímavý kluk: v Maroku je po 3., stihl absolvovat 10timesicni cestu po Asii, mluví španělsky a francouzky (a anglicky samozřejmě) a má spoustu historek a zážitků z cestování. Kecáme docela dlouho (hlavně Ctirad, podezřívám ho, že se nakazil nějakou mluvivou chorobou :-) a chvíli před šestou se vydáváme na procházku. Chyba lávky. Místo kratší procházky je z toho plnohodnotný výstup - odhadujem to tak na 800m, dáváme to za 1.5h. Terén je zajímavý: skalky, skály, suť a hlavně spousta nízkých pichlavých keříků. Nicméně i v sandálech se to dá, stačí někdy místo cesty křovím volit cestu po skále. Pohled na západ slunce byl fantastický, škoda, že se tak rychle setmělo. Cesta dolů nám trvala něco přes 2 hoďky, ale popisovat náš sestup za tmy nemá moc cenu, bylo to docela spravedlivé, zvlášť když se mi v půlce cesty rozbil sandál. Ale pohled na rozsvíceny Chefchouen hluboko pod námi byl taky báječný. Zbytek večera jsme strávili konverzovaním s Tomášem, pak jsme si vzali matrace a spali spravedlivym spánkem unavených.

Ctirad

27.7. Neděle Ráno se probouzíme brzo, slunce na terasu pěkně praží. Neváháme a po snídani a něco tlachu odcházíme na výlet. Okolo staré nepoužívané mešity na kopci za městem. Pak se nás chytl Hasan a vlastně nás zavedl až do své vesnice, cestou agronomicke a jiné přednášky, bylo to celkem fajn. Tak jsme si u něj pak v kavárně něco dali, aby neřekl. Cesta byla mírně do kopce, ale únava ze včera je znát. Ani není takové vedro, jak bych čekal. Ája si dal do opravy sandále, takže šel v mých. Jinak ve vesnici Merdzala dumáme, že půjdeme dál, ale nakonec to padá a vracíme se zpátky do Chauenu, tentokráte po normální cestě. Přišli jsme v 16.30 čili celkem solidní výlet. Ája vyzvedává boty, já sprcha - nákup, studená svačino-večeře a jde se na net. Ke snídani jsme měli hemenex, mám dojem, že to byl pro můj teď již dietní žaludek trochu šok.

28.7. Pondělí Ráno nás budí slunce podle očekávání velmi brzy. Protože jsme si včera koupili lístky na 8.30 do Fesu, neváháme a balíme to. Jenže bus nejede a prý pojedeme tím v 9.30. Je pěkně našlapanej a trvá to asi 5,5 hodiny. Navíc se na nás prilepily dvě Australanky a nesetřásli jsme je ani ve Fesu, takže se nakonec ubytovávají stejně jako my na terase hotelu Cascade - za 25 dr, což je o 5 více než avizoval Tomas. Na mojí košili jsou solné a jiné mapy již úplně všude, zřejmě je to děvčata přitahovalo. Hezká moc bohužel nebyla. :-( Dáváme sprchu, Ája dělá nákup, vaříme výtečné těstoviny a obhlížíme medinu. Opruzů je tu méně než treba v Tetouanu a medina je sakra velká - jeden ohromný bazar. Večer si ještě kupujeme mátu a vaříme mátovy čaj, po druhém ešusu už mám dojem, že se z toho pos ...

29.7. Úterý Ráno Ája definitivně simuluje nemoc (už večer cosi avizoval), takže se akorát válí. Já dávám sprchu - dělám nákup - meloun, sýry, broskve apod. a pak snídáme. Ája hodlá celý den ležet, takže s ním chvíli držím partu a hrajeme scrabble. Po vítězném tažení táhnu do města - už i v našem nejlepším rohu na terase je slunce - fuj. Chodím tak nějak, jak mě napadne, takže jsem nakonec medinu prošněroval za 2.5 hodiny skrznaskrz. Zrovna místní koželuži barví rudohnědou - stoka, co jí říkají řeka, to dává znát. Něco jako dříve v LBC Nisa. No, omrkávám taky jebbaly - nástřel ceny je 100 dr, za 50 by nebyla špatná - takovej ten hábit, do pouště by se hodil. Uvidíme. Vracím se na terasu za marodem, je tam beastly hot, fakt opruz tfuj. Jdu Ájovi pro kolu a sám razím do muzea, které je ale (dnes už můj druhý marný pokus o kulturní aktivitu - to asi něco znamená) zavřené, takže vybírám pár pohledů a valím na net. Zítra bychom měli jet dále do pouště - směr Merzouga.

Ája

30.7. Středa Dnes žádnou nemoc nesimuluji, včera to stejně bylo hlavně pro doléčení kašle. Po snídani doplňujeme tekutiny 2. polovinou melounu (zatím se meloun ukázal vždy jako příslovečná poslední kapka v poháru dietních chyb - rozuměj durchfall - tentokrát to dopadá dobře, žádná occidentalni sra**a nehrozí) a vyrážíme opět do mediny, poslat pohledy a znovu zkusit (znovu zavřené) muzeum. Pak jdeme na gare routiere, koupit si lístky na večer do Rissani. Potkáváme 2 unavené Čechy (sandálky Triop), tak chvíli kecáme. V medine si pak prohlížíme 2 další barvírny kůže (tanneries), a opět úspěšně nic nekupujeme (stáváme se více a více otrkanější). Pak do sebe lejem kolu a vracíme se do hotelu, kde si domlouváme, že můžem vegetovat na terase. Jíme výtečné olivy, sýr a chléb. Zbytek večera kecáme s Christianem, což je jeden extrémně zcestovaly dán (Ctirad říká, že z takovýhle lidí má vzdycky pocit, že je maminčin mazlíček, co nevytáh paty z domu), který se momentálně chystá do Mauretánie, Mali a Senegalu. Jo a cestuje sám. Dlouho rozebírame všechno možné, nakonec s ním jdem ještě na čaj a pak razíme na bus. Večer na terase prší!! Ano, je to tak několik spršek o délce cca 2min. Kumulativně: solidních 10 min pořádně velkých kapek. Škoda, že střecha je tak rozpálená, že je za 20 min úplně suchá.. :-( Náš autobus je sice bezpečný (Volvo + GoodYear), ale tlumiče, jako by ani neměl. Naštěstí nacházíme poslední volné sedačky, co nejsou nad kolem (=kolena u brady). Na nádraží nás ještě odchyt nějakej Mohamed, co má bráchy v Merzouze (pozn. 1: každý se tu jmenuje Mohamed, Hassan či Ahmed)(pozn. 2: v rámci oškubávání turistů tu každý druhý má bratra, co má kšeft na to, co zrovna scháníme a tento dobrodinec nás tam rád odvede)(pozn. 3: z toho mimo jiné vyplývá, že skoro každý tu má bráchu, který se jmenuje Mohamed, co má bráchy v Merzouze). Prý nás jeho bratr v Rissani odchyti a zaveze nás do svého (samozřejmě nejlepšího, nejpřátelštějšího atp.) hotelu, který je těsně vedle dun. Klasika. pozn. jo a byla středa, zásuvkový den.

31.7. Čtvrtek Poušť TBC

Ctirad

 1.8. Pátek Ráno to balíme v poušti. Na dva taxiky (bus by se musel vyčkat) jsme v Tinerhiru, krajina úžasná - Arizona - Colorado. Oddělujeme se od svých Holandanu a po svačině na schodech válíme do Todra Gorge. Ubytko přímo u vstupu za 10 durmanu na střeše. Jinak tohle opravdu stojí za to. Okolo údolí červené skály, v údolí podél řeky bujné palmove háje - super! Další highlight po Sahaře. Navečer razime na výlet do kanónů a poté dále na kopec. Jen tak lehce, půlhodiny nahoru ... Na zpáteční cestě trochu bouldrujeme, zatraceně to řeže. Teplota oproti poušti naprosto úžasná! Večer nám zpestřuje zuriva politicko - ideologická debata s párem Ostravanu. Na terase nejsou matrace, takže je to trošku tvrdší.

 2.8. Sobota Spát jsme šli až v 1.30 a okolo šesté nás budí déšť. Přemisťujeme se a spime ještě chvíli. Ráno se nám někde vytratilo koření a kafe, no jo. Zato jsme ale večer našli ztraceného syna - berbersky sampon, který překvapivě fungoval! Ráno razime na těžko udolim nahoru, potenciálně by se tam mělo dostat do druhého údolí - Dades. Stop do vesnice Tamchuen nebo tak nějak je zadara a v pohodě. Krajina opět fatální. Ve vesnici dáváme berberskou wisku, teda čaj a pak jdeme k obdocce do našeho údolí. Je to prasna cesta pro 4WD a asi za 2h tam neprojelo ani auto. Akorát pořád prudi haranti a Ája hází tenisák kamsi do zahrady. Tak to balíme a dolmusem frcime až do Tinerhiru. Tam si házíme mincí a protože nepadl Hasan II., tak zůstáváme v T. Hotel za 50 (drsný a stále ještě chrchlajici mister Ája to srazil že 60) je OK, sprcha super testoviny s spekem a sardelema made by myself a jdeme na net. Dál pojedeme do Ouezarzate a Zagory - tu si hodlam prosadit, má to být jiná poušť než v Mezrouze a taky myslím, že bude tourist - free. A to slovanské jméno!!! Vcelku se dá říct, že se Marokem pohybujeme do lepších oblasti, ceny se zlepšují a i lidé - není to takovej opruz jako nahoře. TBC later.

 3.8. Neděle Tak milé děti, jak to bylo dále. Z Tinerhiru jsme vypadli ráno jakousi dodavkou. Když jsme přijeli do Ouarzazate, bylo jasný, že musíme smenit peníze, což v neděli po poledni nebyla taková legrace. Když se nám to nakonec podařilo, napraskli jsme si pupky a po nějakém tom licitování jsme nasedli do budu do Zagory. Tam jsme přijeli velmi pozdě večer a šťastné zapadli do kempu Sindibad za 10 durmanu na osobu. Už si nás odchytávají borci na \"tauschen\", prej vymění cokoliv.

 4.8. Pondělí Dopoledne jsme podnikli výstup na Jebel Zagora, což také nebyla taková legrace (jsme zde, jak je zřejmě, konfrontovani se samými velkými vyzvami), i když to bylo jen ca 300 výškových metrů. Vedro krutne, rozhledy na palmove háje v údolí úžasné. Po slezu dolů nás už zase někdo otravuje na tauschen. V kempu vypustili bazén, je tam tak po kolena, ale stejně do toho jdeme. Pak hrajeme scrabble, tuším, že Ája konečně vyhrál. Pak přijeli Katalanci v dodávce a my jdeme do města tauschen. Ukazuje se, že nás tovar není nic moc, ani svoje triko jsme neudal. Něco jsme ale nakonec koupili. Z toho handrkovani jsem celkem psychicky unaven, takže se jde hÁjat brzy.

 5.8. Úterý Pondělí Ráno to balíme a jedeme až na odbočku k Aid Ben Haddou za Ouarzazatem, kde je kasba, kde se točilo kde co, např. Lawrence či Glados. Samy bláto (veprovice z červené hlíny) a platíme 10 durmanu, ačkoliv jsme tam mohli vlizt zadara. Míst! Pak jdeme pěšky do kempu za městem, kde jsem si rozflakal, s prominutím, prdel ve sprše, protože mi uklouzla stolička, na kterou jsem si chtěl majestatne sednout. Ája je naštěstí talentovaný a titulovany (sice v jiném oboru) doktor, takže mě pečlivě ošetřil. Dnešní den byl vůbec vydařený, neb se mi zlomily druhý brejle, který jsem teda nakonec slepil sekundakem. Večer dovalili Barcelonani že Zagory, takže dáváme small talk a zítra pojeďme s nima.

 6.8. Středa Ráno jedeme s Katalancema dodavkou Mercedes Benz, která se jmenuje Betty, kousek dál udolim ještě na jednu Kasbu. Plán projet udolim nahoru zavrhujeme (jao my dva) pro nedostatek vhodného stopovaciho materiálu. Takže válíme s Katalancema - Gerard, Ciara a Anna. Oni se taky rozhodujou na poslední chvíli, jako my, takže domluva, kam se pojede, je poměrně zajímavá. Prohlížejí si ještě Kasbu v ABH, kde díky naší řadě neplatí a pak celé odpoledne děláme velký obchvat Atlasu, asi 300 km. Krajina se mění, je zelnejsi, sedlo xyz nabízí \"breathtaking views\". Ukempovali jsme se nakonec v jakémsi prilezitostnem hotelu ve vší Izoukak, kde nám dali i omeletu.

 7.8. Čtvrtek Ráno se jede do Asni, kde potkáváme Polaky z Fesu, co valí na Toubkal. Katlosi se rozhodujou, že teda taky pojedou do Imlilu. Tam vypouštíme Aju - výsadek na Toubkal a já se s nima poflakuju v hotelu nad vesnici. Pěkně to tam je. Dopsal jsme celej deník, ztráceli jsme už asi týden. Večer s K. hrajeme scrabble, poté, co mě phostili super večeři.

 8.8. Pátek Ráno je hezky, takže beru flasku 1.5 lt vody, Tang, LP, petrex kalhoty (bundu má Ája) a razim kamsi. Nakonec se z nevinné procházky vyklubal poměrně solidní trek, potkal jsem si Aju, který se vracel z Toubkalu, takže mi dál aspoň najíst trochu lembasu (nic jsem s sebou neměl) a zpátky jsme to táhli spolu. Večer jsme dorazili zatracne znaveni, ale sprcha tomu trochu pomohla a večery, made by our amigos de Catalunya, ještě víc.

 9.8. Sobota Ráno ani moc roz...ny nejsme, na programu je transfer do Marakkesche, kde po nalezení hotelu si já čtu, Ája vykecava s Cechama a pak se jde holit. Prostě odpocinkovej den. Večer je na programu ještě večeře na náměstí Djema n-Fnaa, které se proměnilo v jedno velké obcerstvovaci středisko.

10.8. Neděle Prohlídka Marrakeshe - okolo mesity Koutoubia obcházíme hradby, prohlizime si hroby Saadiovcu a nejdeme do žádného z paláců, neboť se tam musí platit vstup. Máme ale chut na hariru, teda hlavně Aja. Tu jsme nakonec dostali až na našem náměstí. Pak se jde ještě na trh, Aja vybírá a zkouší babushe (kožené boty - pantofle), zatím bez úspěchu. Večer jdeme na "rozluckovou" večeři s Katalancema, oni jedou zítra do Essauiry, my do Rabatu (dostali jsme od nich několik adres do Barcelony, kdybychom tam potřebovali přespat).

11.8. Pondělí Ráno jde Aja koupit babushe (se srážením ceny tentokrát moc úspěšný nebyl), já odcházím na postu poslat ještě několik pohledu. Do Rabatu jedeme busem, vlak je 1. dražší, 2. cesta se nedá přerušit, ač to píše LP. V Rabatu to hned válíme do Sále a spime v kempu (na pláži to opravdu nejde).

12.8. Úterý Prohlídka Sále, nákup (Aja) trička na trhu, koupacka ve špinavém moři bez vln a přesun do Rabatu. Hledáme hotel, nakonec spime za 25 bez sprchy (na osprchovani stačí 2 petflasky na tureckém záchodě, že jo...). Jdeme se podívat na Tower of Hasan, nedokončenou almohadskou mesitu že 12. stol. a také na královské mauzoleum, ve kterém ale nejsou vystaveny nabalzamovani králové, takže jsme zklamán. Supermarket a velký nákup (mj. několik piv, z nichž jedno pijeme hned tam, je teplé, hnusne, ale působí).

13.8. Středa Ráno levny hotel tvrdí muziku, nemůžeme si tam nechat věci, takže ještě jedna procházka nezvykle čistou (a opruz free) medinou na kasbu úplně natezko a pak už k moři, na preplnenou pláž. Ani tady nejsou vlny a je tu špína, ale co se dá dělat. Četba, deník, scrabble... Večer ještě měníme peníze u vekslaka a děláme nákup na cestu. Taky interfernetujeme... Noční bus do Tangeru.

14.8. Čtvrtek Poslední marockej opruz a první ranní trajekt, docela plný. V Algecirasu nákup jízdenek na poslední bus do Cadizu a pak válíme na Gibraltar. Cestou necestou, přes ostnatý drát, jsme vylezli až úplně nahoru, cca 400 metrů nad moře, O'Hara's Battery... Litrovy Cruzcampo a koupacka v moři, abysme se vzpamatovali... Pak transfer do Algecirasu a do Cadizu.

15.8. Pátek V Cadizu je nadr zavrenej, tak pospavame na střídačku na lavičce nedaleko. Já i píšu deník a čtu si. A pak celý den v pochlazenem španělském vlaku s nestoudnymi plnostihlymi Spanelkami, na které se musíme dívat (Aja raději celou dobu spí) a dvěma filmy. Něco na mě leze. Asi chřipka. V Barcelone ani není sekera, takže bivak dle plánu v Malgratu (vlak z B. nám neujel). Já jsem dead fish a tak odmítám všechny dobře Ajovy nápady, co ještě budeme dělat.

16.8. Sobota Konečně jsem se vyspal, koupacka v moři, prší, tak nakonec čekáme spíš v hotelu a smolime deník a okukujeme rekreantky. A pak už jen bus, kde máme naštěstí zadní pětku, takže si člověk I solidně zdřímne. A poslední scrabble.

17.8. Neděle Příjezd do Prahy s drobným zpožděním v 12.45. A je to...

03 
Seven summits

03 Seven summits

16.7. Erzurum - pěkné město, kde je všechno hezky po kupě.