"Kronička"
aneb August podle Víky a Jirtka

Ne 10.8.97 Probudili jsme se poměrně brzy, neboť sámošky COOP maj v Maďarsku otevřeno i v neděli a příchozím prodavačkám jsme se evidentně nalíbili. Nakonec to nějakej skladník završil lámaným "Nou kemping". Byli jsme skoro sbalení, takže jsme jen pokývali - to nám měli říct dřív. Stoupli jsme si hned na silnici, ale nic nás nechtělo vzít. Opět jsme aplikovali rozdělovací a slučovací taktiku, a nakonec jsme oba jeli s jedním podnikatelem, co jel až do Oradei (RO), což byla paráda. Vypadlo z něj, že tu jezdí skoro denně - v pasu neměl snad jednu stránku volnou, všude razítka z přechodu Ártánd - Borş . Zkušeně nás vezl bočními cestami, takže jsme byli za chvíli na hranicích.
Tam se stala tahle historka: Projeli jsme maďarskou celnicí a jeho známý rumunský celník, po něm cosi chtěl - inu otočili jsme se na území nikoho a opětovně vstoupili do Maďarska. Celníci se divili, ale proč ne ?? Náš řidič koupil balík karet a znovu jsme vjeli do prostoru Maďarské celnice. Tam se divili ještě víc - vždyť jsme tam asi před pěti minutami byli, ale pasy byly O.K., a tak jsme po předávce koupeného předmětu - karet - byli za chvilku v Rumunsku!!!!
To byla paráda. Jestli jsem to ještě nazmínil, pak tedy 10. jsme měli sraz v Cluji s partou mých ex-spolužáků z gymplu, s kterými jsem byl v Rumunsku i minulý rok. Asi tak od dubna, jsme se vždy loučili se slovy "Tak desátýho v Cluji". No a dnes bylo onoho desátýho, bylo asi 10,30 a náš řidič nás právě vezl prvním Rumunským městem - Oradeou. Když nás vysazoval, tak se ale ukázal až moc přátelský - vrzil nám vizitky a chtěl, abychom mu dali adresy. Díky Jobovu včasnému upozornění jsem mu je naštěstí neuváženě nedal - něco jsem si vymyslel. Pak jsme šli vomrknout, jak nám jedou vlaky do Cluje. Jeden přávě odjel, ale to byl rychlík, a tak jsme si hned koupili něco k snědku, tuším, že jsem koupil kečup v plastiku (není těžký a lze recyklovat, např naplnit marmeládou). Pak jsme sedli do pomalíku a nechali se unášet do dalekých krajů...
Vlak se kroutil podél říčky v úzkém údolí mezi horami a cesta ubíhala docela příjemně, až na místní hudbu - taková folklórní (hlas nějaké ženštiny) arabská (harmonická stupnice) rumunská (vůbec nic jsme nerozuměli) hudba podbarvená hutnými basy, za které by se ani v Radosti nestyděli. Jaký kraj, takový mrav.
Sraz v Cluji byl domluven na 10,00 nebo 15,00 nebo 20,00. Ve tři jsme seděli na místě srazu, ale nikoho jsme se nedočkali, tak jsme alespoň vypili slavnostní flašku koly, neb bylo co slavit a navíc bylo hrozný vedro. Čas do osmi jsme nějak zabili: koukáním po hezkých holkách, které korzovaly po náměstí a vůbec nevypadaly špatně, doplněním zásob a navíc to bylo z centra na nádraží taky dost daleko. V osm jsem šel na sraz jen já, Job zůstal s bagáží na nádraží (rým ujde). No a potkal jsem je. Paráda. Michala, Helenu, Madlu, Sašu, Pepu a Zuzu s kámošem (ti dva se ale odpojovali, neb měli v Cluji sraz s dalšími lidmi).
Takze jsem sel zpatky pres Cluj pro Joba, pak jsme sli zase zpatky na namesti a pote jsme se vsichni vydali hledat ubytovani na mistnich kolejich. Ale ouha, bylo uz pozde, a tak ani pres veskere diplomaticke snazeni se nam nepodarilo sehnat osobu zodpovednou a museli jsme zpatky k namesti. Cestou jsme se navecereli v nejakem bistru (nic moc, ale co byste nechteli od rumunskyho bistra) a sli jsme pro zmenu pres Cluj na nadrazi. (jo uz jsem to tam zacinal mit docela prosly, hlavne co se tyce trasy namesti - nadrazi, specielne s batohem na zadech).
Spanek na skolnim hristi na kraji Cluje nam zpestrili akorat dva Rumuni, kteri tam buhviproc prisli v noci palit stary papir...
Nevite nekdo nahodou proc jsem ty posledni dva odstavce psal bez hacku a carek? Snad proto, ze jsem si po psani emailu odvyk na diakritiku, snad proto, ze nemusim pri sazeni furt prepinat do anglicke...
Předchozí den Další den