"Kronička"
aneb August podle Víky a Jirtka

Čt 7.8.97 Dnes jsme v jednotě malovali všichni tři. Ušoun ze země, protože měl násadu na váleček, Job ze štaflí, protože na nich uměl chodit a já z regálů, židlí, mrazáků a štafliček. Šlo nám to moc pěkně, a když přišel pan předseda (předseda celého místního chainu Jednoty od Hranic po Troubky), tak nás velice pochválil, obzvlášť mě a Joba za kanálky. Byl to fajn chlápek (i když měl debila) - Ušounovi dal vizitku s tím, že se na něj můžem kdykoliv obrátit, až budem něco potřebovat. To jsme také s Jobem hned udělali a výsledkem bylo, že nám slíbil odvoz autem až do Hranic. Paráda.
K obědu byla v JZD mimo jiné i polívka evidentně dělaná z noodles (nebo jumjumek, jak říká Job), které byla dosti brutálně ostrá, přestože byla skoro samé voda. My tři jsme ji samozřejmě snědli: Ušoun říkal, že vůbec není pálivá, já jsem ji do sebe nějak nasoukal, Job se trošku přemáhal, ale když si k nám přisedl Marcel, tak ji jen ochutnal a odstrčil. Rozloučili jsme se a šli to domalovat. Dobré bylo, že v Jednotě tekla voda, a tím pádem byl v provozu splachovací záchod, který navíc nesmrděl, tak jsme toho využili. Najednou bylo 15,30, tak jsme rychle domalovali panel, umyli se, doběhli do školy pro věci (přičemž jsme si libovali, jak je fajn, že jsme zase ve skluzu) a naběhli na místo, kde nás čekal pan předseda.
Cestou do Hranic se rozpovídal o povodni. Zkrátka jedeme rozkvetlou loukou, slunce svítí a on říká: tady všude byly tak 2, 3 metry vody. Nepředstavitelné. Prý to bylo nicmocácky zorganizováno - např. zachrání babičku ze střechy domu, aby ji o chvíli později vysadili jen tak uprostřed silnice. Pak se rozpovídal o cestování - jak byl v Číně a jak ve Skotsku ochutnával whisky ... no prostě fajn člověk. V hranicích řek, že nás teda veme do Valmezu, tam se mu nějak blbě zastavovalo, a tak nás nakonec hodil až do Rožnova. Prostě prima odvoz :-)
Tam byl kemp i s koupalištěm, tak jsme dali 10Kč vstupného a parádně se osprchovali. Pak jsme šli raději zas na stop. Job vybral z nějakého kontejneru hezkou krabici, rozřezal ji na cedule (och, jak ty se nám celou cestu hodily!) a na jednu jsme hned napsali ZA jako Zilina. Moc to nešlo, ale pak nás vzal jeden mercedes na Bumbálku (to je česká strana hraničního přechodu). Celou cestu mlčel a nahoře se ukázalo, pro č jel jen tam - byl to celník. Mercedes je hezký auto - pěkně tiše zrychluje i do kopce. Když nás vyhodil, šli jsme hledat slovenskou část hranic. Šli jsme dolů po silnici a značka "zatáčky 2 km" nás moc nepotěšila. Cestou jsme samozřejmě zkoušeli stopovat, ale neúspěšně. Po těch 2 km se objevila táhlá zatáčka u osamělé restaurace, tak jsme se zastavili a stopovali. Nic. Bezvýsledně. Asi po 2 hod jsme si ohřáli troubkovskou konzervu. Furt nic. Smrákalo se, a jelikož jsme nechtěli spát v pásmu nikoho, tak jsme raději šli. Objevila se značka "zatáčky 4 km"! Nic moc vyhlídka. něco jelo, a tak jsme slepě (ani se neohlížeje) mávali. A on to byl tirák a hodil nás ty 4 km k slovenské části hranice. Říkal, že chodil do školy v Hostivaři a ať raději přejdem hranice pěšky, že prý něco chytíme, on že bude čekat nejmíň hodinu. Přešli jsme hranice a asi 5. auto nás vzalo až do Žiliny (stopařští bohové jsou nevyzpytatelní). Docela sa s námi rozprával a hodil nás až na sídlisko, kde bývá jedna Jobova kamarátka, od ktorej sme chceli získať telefonné číslo na dalšú kamarátku z Rimavskej Soboty. Třebaže jsme ani nedoufali, že to do Žiliny stihneme ten den, něco po půl desáté jsme se začali dobývat do paneláku, kde María bývá. Nesvítilo světlo, a tak jsme si připadali jak lupiči, když jsem pročesávali dům s baterkou v ruce. Naštěstí jsme ji našli, dostali jsme tel. číslo, Job tam zavolal, cosi domluvil a šli jsme si lehnout kamsi za sídliště poblíž hlavní výpadovky naším směrem.
(Bylo to mé první spaní ve městě, a tak jsem byl náležitě poučen, jak se mám chovat - být co nejméně viděn, neupozorňovat na sebe a samozřejmě aplikovat přísná bezpečnostní opatření na dobu spánku - např. doklady do spacáku (vždy!!!!), vše do baťohu, do kterého strčíme i nohy (ve spacáku), popř. si baťoh přivázat k tělu, boty pod hlavu ... Věřte, hodí se to.)
Předchozí den Další den