"Kronička"
aneb August podle Víky a Jirtka

Út 5.8.97 Vstali jsme a usušili navlhlé spacáky. Job udělal prodidž. Stopa jsme chytli hnedka, ovšem vyhodil nás blbě – konkrétně o výjezd dřív. No co střihli jsme to přes pole kolem nějakých kasáren. Tehdy poprvé jsme uviděli stopy povodně – pole, zdálky chaoticky posekané, zblízka jednoznačně ulehlé vodou. Došli jsme do "Beďáku" a dali si pořádnou sníďu v obchodě (Byla to vlastně i večeře – takový to mlíko s vánočkou, znáte to ne?) Pak stop až do uzavřených Troubek. Nahrnuli jsme se na OÚ hledajíce Marcela Gregora. Našel nás on sám – takovej vysokej mladej vousáč v teniskách, kraťasech a triku. Řek, že nemá čas, poslal nás do školy a dal si s námi sraz v jednu. Ubytovali jsem se tedy v jedné ze čtyř tříd v prvním patře. Obídek z místních erárních zásob. (Měli fakt výběr – konzervy masové i nudlové, noodles, piškoty, mlíko, milión druhů dobrých vod (z té se vařilo, pilo, mylo a vůbec všechno) no a další dobré věci.). Pak jsme si šli prohlídnout Troubky, jestli třeba nepotkáme Ušouna, jehož věci jsme našli v jedné třídě. Tedy se musím trochu do šíře zmínit o tom jak to tam vlastně vypadalo. Byly tam domky, které vypadaly naprosto v pohodě – jen špinavá čára ve výši jednoho metru a otevřená sklepní okna naznačovala cosi o přítomnosti vody kdysi před měsícem. Ovšem vedle třeba byla hromada a z ní trčely střešní trámy a komín a jinak to byla jen suť a bláto. Byl to hodně smutný pohled zvlášť v tom kontrastu. Byly tam i domy, jimž chyběla třebas jen jedna stěna – pohled do koupelny, kde stála vana, umyvadlo však už ne, bytová stěna v prvním patře před níž bylo asi 20 cm podlahy a jinak nic – člověk by musel levitovat. Nebo jen zbagrovaná směs cihel a bahna – již zlikvidovaný dům. Člověk občas nechápal, jak se to vlastně mohlo stát; já sám si stále nedokážu představit takovou obrovskou louži, zvlášť když jsme tam byli v zrovna v hroznym pařáku. Potkali jsem Ušouna a v jednu jsme já, Job a ještě jeden čerstvej přivandrovalec dostali od Marcela práci jít pomoci nějakému člověku. Přišli jsme tam a nějaký bagr nakládal suť z rozbořeného domu na tatrovku (spousta domů spadla, protože byly z vepřince – nepálených cihel, které vypadají sláma stmelená hnojem a uplácaná do kvádru; když přijde voda, tak se to prostě rozmočí) Naše práce byla vytahovat z té smutné hromady trámy a prkna, protože jich a) bylo škoda b) vadily tomu bagru. Dělali jsme to docela dlouho, ale když jsme skončili byly teprve čtyři. Šli jsme zpátky do školy, udělali si noodles a vyrazili do sprch kamsi za město. Vojenské sprchy to jsou dva mongoláky a jedna speciální tatrovka. První, to je šatna – jsou tam po obvodu lavičky; druhý to je vlastní sprcha – šest sprch na jedné společné tyči. Nejzajímavější je ale tatrovka – na zadní stěně je na vnitřní straně jednoho z krytů senzační návod. Vypadá asi takhle:
I Ohřev a čerpání vody ze zásobníku M-613
1, otevři kohouty 1, 2, 6, 20 21, 22 a 27
2, zavři kohouty 3, 8, 11, 12, 13 a 17
3, přepni motor na čerpání pomocí přepínačů x-2 a x-3
……..
nejlepší na tom bylo, že tam byly tyto návody asi tři, každý pro jinou kombinaci podle zdroje tepla a čerpání, takže když jste třeba chtěli studenou vodu z externího zdroje byl bod č.1 asi otevři kohouty 1, 2, 3, 8, 21 a 26…. Ale už jsem se té sprše věnoval nějak moc. Pak jsme si uvařili nějaké konzervy, v nichž bylo asi 25% masa, takže to byl samý tuk. Snědli jsme to s Ušounem ve třídě na stolečku (a ne jak všichni v stojosedě v kuchyni) a přitom jsme se dívali na TV, na zprávy samozřejmě. (dobrá hláška – jedna z přítomných slečen prohlásila překvapeně: "proč to nepřepnete na Novu?!?")
Předchozí den Další den