"Kronička"
aneb August podle Víky a Jirtka

9.8.97 (kousek od hranic SR-MR) Konečně jsem začal psát tuto "kroničku". Jméno vymyslel Job, ale psát do ní budu zatím asi jen já, protože Job má přeci Joboknihu. O čem bude pojednávat (tato věc)? Nejspíš o mojí a Jobově cestě do Rumunska a zpět (jestli to přežijeme), takže tady to je... Po 4.8.97 Vstávám v 7 45 a jsem rád, že už není maminka doma, neboť ze těch 30 min (netto) času, co jsem ji včera viděl, mi toho sdělila mnoho nepěkného. Tak například prý Job vypadá jakoby chtěl Rumunům krást slepice a já zas jako uprchlý trestanec, což zapříčiní, že budem asi v Rumunsku zamordováni. Navíc prý 21.8.1968 umrzli na Fagaraši 4 lidi, neboť napadl sníh, takže asi zmrznem. No každopádně jsem vstal, dal si studenou sprchu, naházel věci do Gemmy, napsal dopis Kudrnovi (CK) a vyrazil k Jobovým kde jsem s ním měl v 10 30 spicha. Přijdu tam, zvoním - nic. Jen v otevřeném okně Masopustovic bytu zuřivě štěká pes, jehož hlas je překvapivě slyšet i ze zvonkovníku. Moje fantazie to rozjela a už jsem si představoval, jak tam Job kdesi leží v kaluži krve způsobené nějakým trapným domácím úrazem a u jeho nohou štěká věrný pes. Pak jsem si řekl - hloupost, jenže za deset minut už jsem to nemohl vydržet a poprosil jsem náhodného chodce, aby mě vysadil do okna. Inu přidal jsem část své chmurné představy a on mi vskutku pomohl do okna, kde však vrčel věrný pes. Co teď? Šel jsem dál - pes vrčel a štěkal, ale couval. Začal jsem prohledávat byt, pes stále vrčel a štěkal. Nikde nikdo, jen všude pěkný binec. Koukám se do koupelny, na záchod. Nepřehlédl jsem ho ? Protože jsem pekelně nervózní a pes stále ... , podruhé probíhám bytem a furt nikoho nevidim. Jdu k onu a můj kolemjdoucí se mě ptá, zda nechci podat baťoh!!!!!!! Radši lezu ven, děkuji, pes furt štěká já jsem stále nervózní. Naštěstí přijíždí Šimi na kole a říká, že Job tu bude až v 11. Pokecáme, Šimi mi dá pár věcí pro Joba a opět odjíždí, neboť má naspěch. Asi za minutu přichází Job a začínáme konečně balit, což znamená že se jdeme pojistit, sháníme Optiku a hodinářství, domlouváme si s Honzasem oběd a tak. Vzniká (alespoň pro mne do té doby neznámý) pojem " hodit otázku". Pak balíme, pojednou přijede na kole Madla (skupinářka) jdouce si pro Pterovy trekové boty a pár dalších cestovatelských věcí. Pak jde s námi na pivo. V hospě je nás celkem dost: já, Job, Madla, Honzas, Podvojín a ještě jeden Honzasův kolega. Dáváme si poslední civilizované jídle: vývar a něco se špenátem. Dobalení, optika, baterku jsme nesehnali a tak jsme oba bez hodinek až do dneška, metro (sice Opatov a ne Chodov, ale to je jedno), chůze k dálnici a 1. stop. Po chvíli (a to je velmi relativní pojem) dozrává naše první auto a veze nás do Humpolce. Nacházíme ceduli Brno - Slovensko, čehož s radostí využíváme, opět chvíli čekáme a jedeme Ávií ne předměstí Brna. Zase chvíle a jelikož je delší než by se nám líbilo, jsme nuceni povečeřet nějaké müsli. Stopuji, vidím Felicii pickup, říkám Jobovi: "myslíš, že by pickup vzal dva?", a vtom pickup staví a překvapivě se nás ptá na cestu. To místo jsme samozřejmě našli. Job: našel ho Ája a já jsem toho hned využil - řekl jsem drze, že by nás mohl hodit alespoň na konec Brna. Mé charisma zapůsobilo a tak řek, že jo. Zatímco nás vezl za poslední brněnsko benzínku, řekl mi (Ája jel vzadu), že je z Brna!! Ptal se nás, protože se fatálně nevyzná v mapě a ni v atlasu - pro mě věc naprosto nevídaná. Vyhodil nás, přejel brutálně do protisměru (jezdilo se v jednom pruhu) a my zkusili štěstí znovu ovšem bez úspěchu. Zešeřilo se, a tak jsme to zabalili. Ve spaní na kraji vesnice nám bránil neustále štěkající pes, a proto jsme nakonec spali uprostřed hezky posečeného pole.
Další den